Píseň nebeských válečníků

Slib složit a oddanost přísahat,

věrnost Slunci,

žádné zlo nepáchat,

tomu nebeskému vládci.

Nechat čas plynout,

a kralovat nad svým osudem,

pro vládce i zhynout,

když už žádná neděje nebude.

Bojovat do posledního dechu,

do konce věků,

kdy nebude čas na útěchu,

a vládnout svému vzteku.

Neopustit svou víru,

nebát se smrti,

se kterou radši žít v míru,

jen ať mysl trpí.

Bílé hvězdy mizí v temnotě,

ve stínech špatných činů,

v nekonečné samotě,

skryté za činy falešných hrdinů.

Modré nebe ztrácí svou zář,

v šeru skrývají se lži,

v severním větru schovávají svou tvář,

vzduchem jejich píseň zní.

Když blíží se úsvit,

Slunce vládne nebeským výškám,

čas se začíná krátit,

pro něj, pouze pro něj vzlykám.

Naděje pozvolna mizí,

cosi ničí mou duši,

mučí mě tou strašnou vizí,

k mým výkřikům jste však hluší.

Ten oheň uvnitř,

spaluje světlo,

zabíjí mě zevnitř,

to monstrum, které k nebi vzlétlo.

Ptát se, je zbytečné,

odpověď nedostanu,

ale bude to konečné,

až vyberu si stranu.

V hlavě mi neustále zní,

nepřestanou, dokud nezačne vpád,

ta tři slova vyřknu, až nastane konec našich dní,

Za nový řád!

Slib složit a oddanost přísahat,

věrnost Slunci,

žádné zlo nepáchat,                                                                    

tomu nebeskému vládci...